Blog

Na začátku tohoto roku jsem začal v EasyCargu pracovat jako business developer. Mým úkolem je mimo jiné nacházet nové partnery pro spolupráci a identifikovat oblasti, kde bychom mohli najít nové zákazníky. Pro to, abych tuto práci mohl dělat, považuji za klíčové znát silné a slabé stránky produktu a vědět, jak si vede ve srovnání s konkurencí.

Prvních pár týdnů jsem tedy strávil tím, že jsem vyhledával jiné softwary na plánování nakládky, které konkurují EasyCargu, a zkoušel jsem jejich zkušební verze. Zajímalo mě například, jaká je cena konkurenčních aplikací, jestli jsou jednoduché a intuitivní k používání, jak kvalitní mají výpočet, do kolika jazyků jsou přeloženy apod. Vše jsem si zaznamenával do tabulky a později jsem tak dovedl identifikovat, pro které zákazníky se EasyCargo hodí a kterým zákazníkům bude nejspíše vyhovovat jiná aplikace v závislosti na jejich požadavcích.

V prvním díle této třídílné minisérie o přepravních kontejnerech jsme si řekli něco o historii jejich vzniku, minule jsme si popsali jednotlivé druhy nejčastěji používaných kontejnerů a jejich typické využití. V dnešním posledním díle se opět zaměříme na využití, nicméně tentokrát z jiného konce - podíváme se na naprosto unikátní a velmi nápadité využití intermodálních kontejnerů.

Ačkoliv neexistují žádné oficiální statistiky, odhaduje se, že současně je ve světě více než 14 milionů vyřazených přepravních kontejnerů a další přibývají každý den. Přestože samotná konstrukce kontejnerů je dimenzovaná na zhruba 30 let, slabým místem, kvůli kterému rejdaři kontejnery nejčastěji vyřazují a nabízejí v aukcích, je překližková podlaha. Ta musí být z pohledu rejdaře v bezvadném stavu, aby po ní mohly jezdit vysokozdvižné vozíky s těžkým nákladem. Podlaha v mírně horším stavu však nebrání vynalézavým lidem vyrábět z těchto kontejnerů nejrůznější výtvory. Ne každý po nich totiž potřebuje jezdit s několikatunovým, plně naloženým, vysokozdvižným vozíkem.

V minulosti se zboží přepravovalo ve formě tzv. break bulk cargo. Zjednodušeně to znamená, že lidé doslova naházeli pytle brambor, sudy s vínem či třeba dřevené bedny nejrůznějších rozměrů se zbraněmi na koňský povoz nebo později na nákladní vůz. S tímto nákladem potom dojeli do nejbližší železniční stanice, kde se náklad musel přeložit. Následně jej vlak dovezl do nejbližšího přístavu, kde bylo nutné další přeložení na loď. Po připlutí do cílového přístavu se celý proces opakoval v opačném pořadí.

Tento systém s sebou přinášel mnoho negativ. Překládání nestandardizovaných nákladů mnoha rozměrů bylo časově a personálně náročné, přepravní kapacity (především na lodích) nebyly ani zdaleka optimálně využity, náklad nebyl dostatečně zabezpečený, což hlavně při bouřích na moři představovalo velké riziko ztráty či poškození nákladu. Riziko poškození bylo o to větší, jelikož zboží nebylo dostatečně chráněno. Systém také usnadňoval práci zlodějům.

Naložit kamion zní jako poměrně jednoduchý úkol. Teprve v momentu, kdy začnete zjišťovat, co vše musí být splněno z hlediska legislativy a bezpečnosti, začne se tato úloha komplikovat.

V prvé řadě je nutné splňovat legislativní a bezpečnostní předpisy. Kamion má určité maximální povolené zatížení. A nejenže maximální váhový limit platí pro celý kamion, i jednotlivé nápravy kamionu mají své váhové limity dané právními předpisy. Dokonce ani zatížení protilehlých náprav by se nemělo příliš lišit, aby byly zachovány optimální jízdní vlastnosti vozidla. V případě, že nesplníte tyto legislativní požadavky, hrozí vám vysoké pokuty. Zároveň je při odhalení přetížení také nutné kamion přeložit, což zabere spoustu času a stojí nemalé peníze.